Historie radioklubu OK1OMP – OK1KMP
Jak to vlastně začalo – padesátá léta
Pravděpodobně někdy v roce 1949 se dali dohromady dva konstruktéři tehdejší Metry Nová Paka (později ZPA Nová Paka). Byli to Jan Hekrdle OK1AXW a Stanislav Šmidrkal OK1AAH a ještě pod hlavičkou ČAV začali připravovat vznik jednoho z prvních radioklubů v Podkrkonoší. Jmenovaní svými znalostmi a oblíbeností v pracovním kolektivu dokázali velice brzy kolem sebe vytvořit okruh dalších zájemců o radiotechniku a amatérské vysílání. Byli to zejména Ing. Jaromír Král, Rudolf Weber OK1VHD, Jan Kuřík a další. Začalo se velmi skromně s výukou příjmu a vysílání morse, Q-kódů a zkratek. S ohledem na absenci prostor výuka probíhala po pracovní době na pracovišti. Výuky se účastnilo i několik žen.
Postupně se kolektiv ustálil natolik, že začátkem roku 1950 vznikl radioklub, nyní již pod „záštitou“ ROH, který 21. května 1950 obdržel koncesní listinu s volacím znakem OK1OMP. Vedoucím operátorem byl jmenován Jan Hekrdle OK1AXW. Rozvoj další činnosti byl dlouho limitován absencí klubových prostor. I přes tyto potíže dobře stmelený kolektiv pokračoval v činnosti. Byla získána různá inkurantní zařízení na KV a VKV, která byla upravena pro radioamatérský povoz.
V těchto letech radioklub postupně „objevoval“ vhodné kopce pro vysílání na Novopacku. Byl to hřeben mezi „Grafkovým a Zamlarovým“ hájkem, Husův a Poštmistrův kopec, hrad Kumburk, Brdský hřbitov, Krkonošská vyhlídka u Arnoštova, Masarykova rozhledna v Hořicích, osvědčený Kozinec a další. Již v této době byl ještě jako školák členem klubu pozdější VO ZMS Standa Blážka OK1MBS.
Časem se podařilo získat v soukromém domě (bývalá pekárna u Machů v ul. Prokopa Holého) několik m2 pro činnost klubu. V té době došlo k výstavbě nového vysílacího zařízení pro několik pásem. Jednalo se o pásmo 3,5, 50, 144 a 220 MHz. Iniciátory výstavby byli již zmiňovaní výborní technici J. Hekrdle a S. Šmidrkal. Radioklub se účastnil řady závodů. V polovině padesátých let opustil klub VO J. Hekrdle. Novým VO se stal 1. 2. 1956 Stanislav Šmidrkal OK1AAH a radioklubu byla změněna volací značka na OK1KMP.
Jan Hekrdle se následně stal radiotelegrafistou na československé námořní lodi REPUBLIKA, kde vysílal pod značkou OK1WA/mm. Po několika plavbách se ze zdravotních důvodů (Bechtěrevova nemoc) vrátil na souš. Po návratu se amatérským vysíláním už nezabýval, ale zajímal se o něj. Rozpadlo se mu manželství a celkově neprožíval zrovna šťastné období. V té době nastoupil do právě dokončeného Ústavu jaderného výzkumu AV v Řeží u Prahy jako technik a věnoval se dozimetrii reaktoru. Dálkově vystudoval Karlovu univerzitu a promoval s titulem RNDr. Věnoval se konstrukci přístrojů pro dozimetrické měření. Bohužel nemoc pokračovala. Zemřel někdy kolem roku 1990 na infarkt.
Léta šedesátá
Stálým problémem klubu byly a doposud jsou prostory pro činnost. Díky pochopení tehdejšího vedení závodu ZPA, radioklub získal nevyužitý půdní prostor, který svépomocí adaptoval. Vznikla tak dílna spojená s posluchárnou a vysílací místnost. Zde radioklub setrval od 13. 12. 1974 až do 30. 6. 1994.
„Dočasné“ vyřešení prostor pro činnost mělo výrazný vliv a pomohlo k rozmachu činnosti a růstu členů. Došlo k založení několika kroužků mládeže, pro Československou armádu byli připravováni budoucí branci. Klubovní prostory byly využívány téměř denně. V roce 1965 proběhl letní radioamatérský tábor mládeže v Prachovských skalách, který vysílal od značkou OK5TOL. Do klubu přibyla řada nových radioamatérů.
Léta sedmdesátá
V sedmdesátých letech nastala jistá stagnace. Zapůjčené vysílací zařízení muselo být vráceno do Jičína a řada nadějných mladých amatérů po vyučení opustila Novou Paku. Zbývající členové klubu se s daným stavem nehodlali smířit a postupně obnovili stagnující činnost. Materiální vybavení nebylo dobré. Na KV radioklub používal RM-31 se síťovým zdrojem a zesilovačem s elektronkou 6L50. Jako přijímač dlouhá léta sloužila Lambda V, jejíž technický stav se postupně zhoršoval. Na VKV se používalo staré zařízení pro CW a AM. Vzhledem k špatnému stavu vysílací techniky nemohl v té době radioklub dosahovat dobrých výsledků v závodní činnosti.
Přesto v té době řada operátorů získala individuální povolení (koncesi) a náš radioklub byl opět největším na okrese. Kvalitativním krokem vpřed bylo přidělení tranzistorového zařízení PETR 103, se kterým jsme se mimo jiné začali zúčastňovat nově vzniklého závodu KV Čs. Polní den. Hned v prvním ročníku jsme obsadili druhé místo a na předních místech jsme se udrželi ve všech ročnících. Nejenom tyto výsledky zařadily náš radioklub mezi stanice zabývající se vrcholovým sportem. Zásluhy za to přísluší zejména Honzovi OK1MNV, Mílovi OK1DMJ, Jirkovi OK1MZO a Honzovi OK1JJC.
Dne 1. 12. 1979 při cestě z práce náhle umírá VO Stanislav Šmidrkal OK1AAH. Radioklub je nucen přerušit provoz. Dne 10. 12. 1979 se novým VO stává Stanislav Blážka OK1MBS a radioklub činnost obnovuje.
Závěr století – osmdesátá a devadesátá léta
Provozní úspěchy v minulých letech pomohly v získání nového KV zařízení OTAVA 79. Rovněž v této době klub získává další vysílací zařízení. Jsou to 160M TCVR JIZERA a 2M FM TCVR BOUBÍN, které využívají mladí začínající operátoři. Opětovně byl aktivován kroužek mládeže, z jehož činnosti vzešlo osm nových držitelů povolení pro stanice mládeže OL.
Kromě vlastního vysílání se kroužek mládeže začal aktivně věnovat i radiovému orientačnímu běhu (Hon na lišku). Vedle řady titulů okresních přeborníků se zástupci klubu úspěšně probojovali i na republikové Mistrovství ČSR v radiovém orientačním běhu v Kunžaku a následně v září 1985 i na Mistrovství ČSSR v Ostrém – Čadca na Slovensku.
S příchodem nového VO Standy Blážky se radioklub začal věnovat i údržbě převaděče OK0C. V této souvislosti jsme obdrželi i tehdy jedno z nejlepších VKV zařízení, které bylo dovezeno do ČSSR, FT-225RD. S takovým profesionálním zařízením mohl začít i kvalitní provoz na VKV.
Společenské změny, které přinesl rok 1989, se pochopitelně odrazily i na činnosti radioklubu. Ve svobodných devadesátých letech se členové klubu snažili splnit si svá „tajná“ přání. Ať už se jednalo o cestování, podnikání, zakládání rodin, bydlení apod. Z tohoto důvodu, šlo vysílání tak troch stranou. Radioklub se v té době účastnil jen několika závodů v roce a celoroční provoz sporadicky zajišťovalo několik členů.
Dne 28. 8. 1991 došlo ke změně na postu VO, novým VO se stává Jan Huryta OK1MNV, kterého od 30. 6. 1994 nahradil nový VO Petr Knap OK1AKI. V témže roce vzniká i „konkurenční“ rodinný radioklub OK1ODX. Přestože jeho vznik nebyl všemi členy radioklubu přijímán zcela pozitivně, čas všechny rozpory brzy zhojil. Dnes jsou vztahy obou radioklubů výborné a vzájemná rivalita jen motivuje k lepším výsledkům.
Nové tisíciletí - první dekáda
Již v devadesátých letech radioklub přišel o stálou základnu v ZPA Nová Paka. Honza OK1JC nám sice nezištně poskytl místo pro činnost radioklubu, ale ve své provozovně neměl vhodné antény umožňující závodní provoz.
Z tohoto pohledu představovala první dekáda nového století jistou stagnaci. Zastarávající technika, řada jiných pracovních i rodinných povinností členů se podepsala na menší provozní aktivitě. Absence vhodných prostor neumožňovala závodní provoz. Radioklub se tak účastnil pouze Polních dnů, kde se pravidelně účastnila i mládež – děti dospělých operátorů. Ostatní účast ve větších závodech probíhala velmi sporadicky ze stálého bydliště Petra OK1AKI, popř. z Brda.
Dvacátá léta
Obrat v činnosti nastal na začátku druhého desetiletí. Náš kolektiv rozšířil „staronový“ dospělý operátor. V Romanovi OK1NPF jsme získali zkušeného operátora z CB pásma. Jak se posléze ukázalo, tak již v 80. letech několikrát navštívil radioklub, ale tehdy ho vysílání ani ROB nechytilo. U někoho to holt trvá. Romanovo závodní nasazení bylo jedním z impulzů pro ostatní stávající členy a činnost radioklubu opět nabírá na intenzitě.
Dlouhodobě používaná anténa pro 144 MHz typu F9FT ještě s legendárním „jeklovým zalamovacím“ stožárem konstrukce Míly OK1DMJ z osmdesátých let byl pokusně nahrazen lehčím hliníkovým „žebříkostožárem“, který je používán do současnosti. Anténa byla obměněna za zatím konečnou sestavu 2x YU7EF. Provoz postupně probíhal se zařízeními FT-225RD, FT-897 a Allamat 88. Později již s osvědčeným IC-746 (100 W).
Po letech jsme obnovili vysílání v pásmu 432 MHz. Zpočátku jako doplňkové pásmu při PD, později již jako stabilní další pásmo. Rovněž anténní konfigurace se postupně vyvíjela. Od původní F9FT na krátkém stožárku až po již vyzkoušený „žebříkostožár“ s 4x DL6WU v současnosti.
Napájení při PD bylo dlouhá léta řešeno sadou těžkých NiFe baterií. Koncem minulého století byly vyměněny za komfortní elektrocentrálu Honda (2 kW) a následně byla pořízena benzínová invertorová elektrocentrála RATO R2000iS – 2/1,8 kW.
Rovněž po letech provizorií došlo k sjednocení vysílacích stanů. Moderní lehké stany se vzhledem ke stabilitě a hlučnosti neosvědčily. Proto jsme přistoupili k vyzkoušeným a osvědčeným výrobkům Technolenu Lomnice nad Popelkou, které vydržely za každého počasí.
V roce 2017 nás Město Nová Paka zařadilo mezi spolky, které podporuje. Tato drobná, ale pro nás významná každoroční finanční podpora nám umožňuje postupně obměňovat zastaralou techniku.
Absence stálého závodního stanoviště však nadále limitovalo klubovou činnost. Vysílání z osobních aut neumožňovala početnější nasazení a jednalo se vždy v podstatě o individuální provoz pod klubovou značkou. Přesto jsme znovu začali vyjížděl na jednotlivé závody.
Opětovně jsme začali pracovat s radioamatérským dorostem. Tato činnost brzy přinesla své ovoce. V roce 2016 tým našich mladých operátorek zvítězil v PDM v pásmu 70 cm. V roce 2017 obsadil 2. místo, v roce 2018 opět 1. místo. V roce 2019 jsme obsadili „bohužel jen“ 2. místo, ale od roku 2020 již stabilně 1. místo.
Dalším mezníkem byl pro nás 16.5.2018, kdy jsme po přípravách spustili naše webové stránky, na kterých informujeme o naší činnosti.
Jako zlomové se pro naši další činnost jeví nenápadné datum čtvrtek 18.6.2019. Tehdy jsme jako každoročně prováděli prověrku příprav na blížící Polní den. Při tom nás navštívili zástupci Královédvorského radioklubu OK1KOB. Pepa OK1MKD a Béda OK1FXX nás překvapili s nabídkou na využívání základny na Zvičině. Věkové složení jejich radioklubu již neumožňovalo plné využívání kopce, a hlavně provádění nezbytně nutné údržby.
Hned v neděli jsme se vydali na obhlídku střediska na Zvičině. Přestože jsme byli upozorněni, že stav boudy je tristní, tak skutečný obraz nás velkým optimismem opravdu nenaplnil. Stálo před námi důležité rozhodnutí. S díky odmítnout, nebo se pustit do rekonstrukce. Netušili jsme, zda je vůbec možné boudu zachránit. Zvažovali jsme i pořízení jiné buňky, ale tato varianta byla pro nás finančně nedostupná. Prvním krokem bylo přizvání tesaře L. Fučíka, který nás částečně uklidnil. Záchrana boudy je možná, ale musíme konat rychle, protože další zimu by nemusela „přežít“.
Rozhodnutí padlo – budeme rekonstruovat. Začalo shánění nezbytného materiálu na zabezpečení boudy před zhroucením. 5. října 2019 jsme se na Zvičině sešli se zástupci OK1KOB, kde jsme dohodli rámcová pravidla naší další spolupráce. Pak již nic nestálo v cestě a dne 19.10.2019 započala rekonstrukce vysílacího střediska na Zvičině. Tímto krokem se začala psát v podstatě úplně nová historie vysílání našeho RK.
V roce 2020 jsme kromě rekonstrukce plánovali i řadu dalších akcí, protože v květnu RK oslavil 70. výročí od založení. Ale pak přišel Covid a vše bylo jinak. Díky restriktivním opatřením jsme paradoxně získali prostor k intenzivnímu pokračování rekonstrukce. Té se iniciativně ujali Petr OK1AKI a Vláďa OK1FUJ za vydatné pomoci Marina OK1TKN a Romana OK1NPF a mnohých dalších zde nejmenovaných členů a podporovatelů klubu.
Podrobný članek z rekonstrukce najdete ZDE.
Práce šla od ruky, a tak jsme mohli již v rámci první části Oslav 70. výročí založení našeho radioklubu uspořádat 27.6.2020 neformální setkání obou radioklubů pod názvem „Zvičina žije“ spojeném se slavnostní kolaudací první etapy rekonstrukce a vysílací středisko předat do společného užívání.
Více informací najdete v článku a fotogalerii.
Jak jsem již předeslali, v roce 2020 oslavil radioklub 70. výročí od založení. Od května do konce roku jsme používali i speciální značku OL70OMP jako připomenutí tohoto výročí. Rovněž jsme vydali speciální diplom za spojení se stanicemi našeho radioklubu.
Začátek další dekády – nastupující třicátá léta
Toto období je možné charakterizovat jako zkoušení nových pásem a budování společné základny na Zvičině. Jak jsme již mnohokrát deklarovali naším cílem je dobudovat stálé vysílací stanoviště, které by umožňovalo vysílat na VKV i v nepříznivém počasí, za jistého pro nás čím dál nutnějšího komfortu, bez nutnosti stavět anténní systémy apod. Oprášili jsme jen myšlenky, kterými jsme se zabývali již v 80. letech minulého století a s radostí využili nabídku OK1KOB na společné využívání této kóty.
V minulých letech jsme prakticky dokončili rekonstrukci „boudy“ včetně zateplení. Dále se nám podařilo vybudovat odpad střediska, „dřevník“, který podstatně zvýšil komfort při našem pobytu na základně a vnější opláštění ze směrů největší povětrnostní nepohody. Vybudovali jsme nový anténní systém na 432 MHz a 1,3 GHz. Používané anténní systémy nás nenechávají klidnými. Stále máme pocit, že je pořád co vylepšovat.
V červenci 2022 jsme darem od Honzy OK1VAM získali starší sestavu na pásmo 10 GHz a v roce 2023 nám Béda OK1FXX zapůjčil TCVR TS-790 pro práci v pásmu 1,3 GHz a následně i koncový stupeň. Obě tato pásma nám otvírají možnost pokusů v oblasti mikrovlnného vysílání.
